Navigace

Výběr jazyka

  • Česky
  • English
  • Deutsch

Obsah

Historie obce


JestřebíObec Jestřebí je prastarou osadou. Kdy byla založena nelze přesně uvést, protože písemné památky byly za častých válek, které se přes české země tolikrát a tak zkázonosně přehnaly, z velké části ztraceny a zničeny. Písemné zprávy jsou teprve ze XIII. století. První zmínka pochází z r. 1273, kdy biskup Bruno prodal ves Jestřebí mohelnickému fojtovi Hermannovi.Obec Jestřebí nese název po dravci jestřábu, ale bližší souvislost uniká. Původně bylo rozlišováno Velké a  Malé Jestřebí, tj. Jestřebí a Jestřebíčko. Jestřebíčko bylo součástí Jestřebí krátkou dobu po r. 1848, tehdy i s Lupěným , a potom již trvale od r. 1923. Podstatný rozdíl spočíval v tom, že  v Jestřebí mělo většinu české obyvatelstvo, kdežto na Jestřebíčku mělo rozhodující převahu obyvatelstvo německé s malou menšinou Čechů. Např. v roce 1930 bylo ve spojené obci 651 obyvatel, z toho 463 Čechů a 185 Němců. Tato situace se změnila až po odsunu německého obyvatelstva, kdy v r. 1950 klesl počet obyvatel až na 384 osob ve 123 domech.
 

Vznik Jestřebíčka spadá podle první zprávy z r. 1582 asi až do 16. století, i když není zcela vyloučena jeho dřívější  existence. Po třicetileté válce bylo podle lánového rejstříku v Jestřebí 11 usedlíků a  8  poustek, takže ves byla silně postižena a v tehdy ještě českém Jestřebíčku  bylo10 usedlíků a kupodivu žádné poustky. 
 

Kolonizace Jestřebíčka a celého pohraničí začala za vlády posledních Přemyslovců a prvních Lucemburků, krátkozrakou politikou těchto panovníků, která se později vymstila a jejíž důsledky pociťujeme dodnes.

Jestřebí - Obecná školaTaké zpráv o nejstarší škole Jestřebské se zachovalo jen poskrovnu. Roku 1791 se připomíná v křestní matrice Zvolské fary, že učitel z Velkého Jestřebí František Koruna byl kmotrem při křtu. Tím vzniká oprávněná domněnka, že škola v Jestřebí byla založena již v době panování císařovny Marie Terezie a Josefa II. Stará škola v Jestřebí stála naproti nynější kapli. Navštěvovaly ji děti ze tří osad – Jestřebí, Jestřebíčka a Lupěného. Prvním podle jména známým učitelem byl stařičký Nik. Ten předl a přitom učil mládež číst, psát a počítat. Asi v r. 1822 byla v místě dnešního obecního úřadu postavena nízká školní budova, která byla v r. 1863 přestavěna na jednopatrovou obecní školu. Tuto školu navštěvovali žáci z Jestřebí, Jestřebíčka, Pobučí a Lupěného. Vyučovací jazyk byl pro Čechy český, pro Němce německý. Tato škola byla v tehdejší době chloubou obce, protože okolní obce školu neměly. S rostoucími požadavky, a to jak po stránce hygienické, pedagogické a také pro rostoucí počet žáků, přestala škola vyhovovat a proto byla v letech 1927 – 1928  vybudována úplně nová česká škola uprostřed mezi oběma obcemi. Otevřena byla 19. července 1928 a 1. září 1928 v ní bylo zahájeno vyučování. Tato škola slouží dodnes. O vybudování této školy se nejvíce zasloužil učitel Jaroslav Kopa, který zde dělal správce od r. 1928 do r. 1938. 
 

Jestřebí - kapleV obci jsou dvě kaple. Na Jestřebíčku je kaple zasvěcená Sv. Františku z Assisi, pravděpodobně byla postavena v letech 1865-1868, v Jestřebí je kaple zasvěcena Panně Marii Sněžné a byla postavena v r. 1865. Z této kaple byly za války v r. 1942 zrekvírovány zvony, v současné době daroval zvon,  rolník z Jestřebí pan Josef Jokl. Zvon je zasvěcen Sv. Josefu a byl vysvěcen světícím biskupem Hrdličkou z Olomouckého arcibiskupství 28. října 1999. 
 

V obci je též činný Sbor dobrovolných hasičů, který byl založen v r. 1897. O jeho založení se nejvíce zasloužil učitel Raimund Snášel, který přišel do Jestřebí 1. ledna 1893 a v Jestřebí vyučoval 31 roků, a který rovněž založil v obci Spořitelní a záloženský spolek v r. 1906. Velice činná je v obci Jestřebí místní TJ Sokol, která vznikla v r. 1967. Původně měla oddíly stolní tenis, fotbal, ZRTV. V dnešní době je činný  oddíl  kopané a stolního tenisu.
 

Z rodáků obce Jestřebí je nejznámější Oldřich Kašpar a jeho bratr Zdeněk Kašpar, kteří vydali historické zajímavosti, a to „Jestřebské obecní razítko“ , „První zpráva o škole v Jestřebí“ a  „Odhalení pomníku K.H.Borovského v Jestřebí v r. 1906“.
 

Vznik místní části Pobučí se datuje r. 1275. Název obce Pobučí, dříve také Pobuč, vychází spíše z osobního jména POBUD, než z označení místa, kde byly nebo jsou buky. Nachází se uprostřed Mírovské vrchoviny, jižně od Zábřehu. Střední nadm. výška  442 m. Je přístupná po silnici ze severu přes Jestřebí a z východu od Zvole do vsi, potom na jihozápad přes Krchleby k Maletínu, Kopcovitý katastr má rozlohu 430 ha. Obec měla poměrně stabilní počet obyvatel. V r. 1900 zde žilo 400 obyvatel v 60 domech. Z nich se hlásila k německé národnosti rozhodující část. V r. 1930 zde bylo jen 14 Čechů.  Po odsunu Němců v r. 1946 se počet obyvatel rapidně snížil, a tento stav trvá dodnes. V současné době má obec 115 obyvatel, je zde obchod se smíšeným zbožím.
 

V historických pramenech je Pobučí vedeno jako panství olomouckého biskupství. Později se, jako všechny okolní vsi, dostala k panství Mírov, u něhož setrvala až do r. 1848. Za třicetileté války r. 1644, bylo ve vsi 28 usedlostí, ale obsazeno bylo jen 10, což svědčí o značné zkáze. Tím obdivuhodnější je, že v r. 1677 tu už bylo 22 usedlíků a jen 5 poustek. Ještě v 17. století to byla ryze česká obec, která se poměrně rychle poněmčovala. V r. 1834 tu bylo 56 domů a 409 obyvatel, také škola a od počátku 19. století i kostel Sv. Jana a Pavla. Katolická duchovní správa zde byla zřízena až od r. 1852. Pro českou menšinu zde byla zřízena škola v r. 1925. Po r. 1848 připadle ves k soudnímu i politickému okresu Zábřeh. Od r. 1976 je připojena k Jestřebí.


Dobové fotografie